O obci a historie

Hýskov je obec ve Středočeském kraji, 4 km severozápadně od Berouna. Leží v údolí řeky Berounky, na jejím levém břehu, uprostřed lesnaté krajiny. Obec má rozlohu 640 ha, cca 800 domů a zhruba 2100 obyvatel.

Díky své poloze v údolí Berounky, uprostřed lesnaté krajiny, je obec a její okolí vyhledávanou oblastí pro turistiku a rekreaci, zejména jako východiště do CHKO Křivoklátsko.

První dochovaná zpráva o vzniku malebné obce, je v listinách kapituly Vyšehradské, z roku 1088. Na starších mapách je vedle Hýskova označována Stará Huť, která byla sloučena s Hýskovem v roce 1961.

Na území dnešní obce sídlili v době předhistorické Keltové. Na území obce byly nalezeny nádoby s popelem ze starší doby bronzové. Ve středověku vedla obcí směrem z hradu Karlštejn na Křivoklát Královská cesta.

Výlet do obce lze spojit s návštěvou nedalekých hradů Karlštejn, Křivoklát nebo Koněpruských jeskyní.

Hýskov je rodištěm spisovatele Františka Nepila.

Historie a pověsti

První dochovaná zpráva o vzniku malebné obce nedaleko Berouna je v listinách kapituly Vyšehradské z roku 1088. Na starších mapách je vedle Hýskova označována Stará Huť, která byla sloučena s Hýskovem v roce 1961.Na území dnešní obce sídlili v době předhistorické Keltové. Na území obce byly nalezeny nádoby s popelem ze starší doby bronzové.Ve středověku vedla obcí směrem z hradu Karlštejn na Křivoklát Královská cesta.

Díky své poloze v údolí Berounky, uprostřed lesnaté krajiny je obec a její okolí vyhledávanou oblastí pro turistiku a rekreaci. Výlet do obce lze spojit s návštěvou nedalekých hradů Karlštejn a Křivoklát, nebo Koněpruských jeskyní.

Založení obce

Zakladatelem Hýskova byl podle pověsti Hes, syn Slavoše a Tetky, která byla sestrou Libuše. Zeman Hes postavil severozápadně od Slavošova na návrší nad řekou Mží dřevěnou tvrz. Když vypukl ve městě Slavašově mor, utíkali lidé před touto hroznou nemocí z města a část se jich usídlila na návrší kolem Hesovy tvrze a tak kolem roku 776 vznikla osada Heskov. Obyvatelé Heskova měli zemena rádi, protože se svými lidmi dobře zacházel a byl šlechetný. Kolem celé osady nechal postavit vysokou hradbu, která byla na západní straně opatřena branou. Tam stávala stráž, protože na pravém břehu se zdržoval velice bojovný keltský kmen, který napadal okolní tvrze. Dosud zachovalý název Za brankou připomíná hradební bránu.

O Hesovi

Zeman Hes byl vychováván svou matkou v pohanské víře. Nechal postavit chrám bohu úrody Perkosu. Chrám podle pověsti stál na dvoře nynějšího čísla 6 (poznámka: při stavbě chlévu /ražsko-železářské společnosti se přišlo na základy tohoto chrámu). Při slavnosti obětování bohu chrám vyhořel. Každým rokem po sklizni úrody byl na návrší na počest boha Perkosa zapálen veliký oheň. Oslava obětování Bohu trvala několik dní. Zeman měl ke konci 8. století již 400 poddaných, kteří káceli stromy, obdělávali pole a lovili zvěř. Hlavní pěstovanou plodinou byl ječmen, méně žito a pohanka. Obyvatelé uměli na ručně zhotovených mlýnech drtit obilí a péci chléb. Vyráběli ječné kroupy v hmoždířích, jejichž otvor byl kulatý a u dna zúžen do mírné špičky. Dřevěným tlukadlem ječmen vytloukali.

Lidé měli ve velké úctě oheň, který ve dne i v noci udržovali ve zvláštních nádobách. Zdrojem čisté vody pro celou osadu byl vytékající pramen ze skály v rokli.

Lovci udili maso v hlubokých děrách v zemi, kde topili jalovcem, který byl u starých obyvatelů ve velké úctě. Lidé věřili, že zahání všechny nemoce i hrozný mor.

Jednou byla následkem sucha velká neúroda a obyvatelům Heskova hrozil hlad. Zeman Hes byl dobrým hospodářem a nastřádané obilí rozděloval mezi lid. Každý dostal ječný a osmý den žitný chléb a kaši z pohanky. Tím zachránil Hes lidi v obci od hladu.

Někteří lidé se zabývali chovem ovcí. Uzené maso ukládali pro zimní potřebu. Z kožek dovedly ženy zhotovit oděvy. K šití používaly zvířecí šlachy a jako jehly ostrých kostí ryb.

Kříž Na vartě

U zemanské tvrze stávala stráž - varta, jejímž úkolem bylo chránit úvoz a brod přes řeky, kudy vedla jediná cesta pro povozy i pěší do města Slavašova. Skála Plešivec na levém břehu řeky sahala až do samého řečiště. Jednou viděl strážný na vartě stát u brodu neznámého mladíka. Vyzval ho, aby se vzdálil, ale ten neuposlechl. Strážný na něj vystřelil z kuše a zastřelil ho. Pak bylo zjištěno, že je to člověk z města Slavašova, který měl známost s děvčetem z Heskova a čekal na ni u brodu. V upomínku na tuto smutnou událost byl vytesán na velkém, z vody vyčnívajícím kamenu, kříž. Pověst dále vypráví, že kříž je vidět jen tehdy, když voda následkem velkého sucha v řece klesne. Na tomto místě se říká U velkého kamene. Na vyvýšenině, odkud strážný vystřelil, nechal zeman Hes na památku postavit dřevěný kříž. Toto místo dodnes nese název Na vartě.

Libina

Hes měl dceru Liběnu. Ta se svými družkami se nejraději zdržovala v údolí za osadou, kde tekl potok, ve kterém bylo hodně pstruhů a raků. Na okolních stráních pásli obyvatelé Heskova ovce. Nejoblíbenějším místem Hesovy dcery byla tato oblast, kterou její družky nazvaly Liběna, z čehož vznikl název Libina a tím i Libiňský potok.

O červeném kříži

Kněžna Anna Poiéna z rodu Valdštejnů byla velice krásná a vzdělaná dáma a lid ji velice miloval pro její ušlechtilou povahu. Velice ráda jezdila na koni a lovila zvěř. Kněžnu na lovech doprovázel její osobní myslivec. Protože byl mladý a velice hezký, vznikl mezi mladými lidmi milostný poměr. Byla to nerovná a nešťastná láska. Jeden šlechtic, o kterého kněžna neprojevovala zájem, prozradil ze závisti jejich lásku. Rodiče kněžny lásce nepřáli a mladého myslivce nechali uvěznit na zámku, aby o něm kněžna nevěděla. Ta nesla velice těžce odloučení od svého milého. Od té doby se sama toulala lesem a někdy ani nepřišla na noc k rodičům. Jednoho dne přiběhl do hájenky její věrný pes a smutně běhal kolem myslivců a žalostně vyl. Pes je pak zavedl na místo v lese, kde našli těžce postřelenou kněžnu, která se v zoufalství střelila do hlavy. Myslivci udělali nosítka a odnášli kněžnu do hájovny. Omývali ji vodou z potůčku, ale nezachránili ji. Když umírala, její poslední slova byla: "Můj Arnošt." Na těch místech, kde zemřela, zasadili myslivci smuteční vrbu a tam, kde se kněžna postřelila, byl postaven dřevěný červený kříž, který na tomto místě stojí dodnes.

O studni

Majitel domu č. 26 občan Sýkora kopal v roce 1830 studnu. V hloubce dvou metrů našel rudu, která vypadala jako zlato. Začal studnu rozšiřovat až do průměru dvou a půl metru. Při hloubení studny našel další stejnou rudu. Studnu vykopal do hloubky osmi metrů, průměr dna byl jeden a půl metru. Z radosti, že bude mít hodně peněz, uspořádal velikou hostinu pro sousedy i známé. Zabil prase a tele a koupil hodně pití. Hostina trvala několik dnů. Potom vzal zlato a odejel ho prodat do Prahy. Tam zjistili, že je to bezcenný železný kyz. Protože se značně zadlužil, přišel o celou usedlost.

Založení železáren

V druhé polovině 8. století přinesli lidé zemanovi veliký těžký kámen - rudu. Ten jim rozkázal dál kopat a najít větší množství. Dal ji pálit v ohni, ale bez užitku. Hes se dozvěděl, že v tvrzi Zdechovice u Čáslavi dovede tamější lid z rudy vyrobit železo. Požádal majitele této tvrze, aby jeho poddaní naučili pálit rudu lidi z Hesova. Majitel žádosti vyhověl a vyslal ze Zdechovic do Heskova odborníky. Ti naučili Hesův lid pálit železnou rudu a vyrobit železo. Hes z radosti odborníky štědře odměnil. Jednoho zručného kováře ze Zdechovic si v Heskově ponechal. V Heskově vyráběli ze železa různá nářadí a kovali kola vozů. Několik vozů naplněných železem poslal Hes na Vyšehrad vévodovi Nezamyslovi. Na místě, kde vyráběli železo, byly v pozdější době založeny hutě.

Zpracováno podle Historie obce Hýskova, Dr. Josef Fišer

Zajímavosti

Hýskov je rodištěm spisovatele Františka Nepila.

František Nepil se narodil v Hýskově v roce 1929 a byl českým spisovatelem. Po maturitě na obchodní akademii se stal propagačním referentem. V této době pracoval i jako textař. Od roku 1969 pracoval v redakci vysílání pro děti a mládež v Československém rozhlase. Dlouhá léta působil jako autor a osobitý vypravěč minifejetonů. Od roku 1972 byl spisovatelem na volné noze. Častokrát vyprávěl o osudech památek na prezidenta T.G. Masaryka, který Hýskov navštívil na koni.

Obci Hýskov se podařilo získat do vlastnictví rodný dům Františka Nepila, který byl zrekonstruován a v roce 2015 otevřen jako Spolkové a informační centrum Hýskov. V prostorách se nachází stálá expozice, téměř kompletní sady tvorby Františka Nepila, dochované vzpomínky, předčítání a informace o jeho osobě. SIC slouží i pro kluby a veřejnost, pro konání kulturních akcí, výstavy, kroužky aj.

Z bývalé skládky ,, Naučný park"

V Obci Hýskov se dlouhé roky provozovala rekultivační skládka, která sloužila i pro okolní obce. Povodně v roce 2002 značně přispěly k vyčerpání její kapacity, proto v roce 2003 byla uzavřena. Skládku ovšem nahradil  nově vybudovaný naučný park, na který se podařilo získat dotaci a byl v roce 2015 otevřen. Odpad, po jeho zavežení, vystřídala stezka plná stromů, rostli, bylinek a informačních cedulí, které popisují přírodu v místě. Nyní nabízí místo odpočinek, krásný výhled na obec a příjemné prostředí pro volný čas v přírodě.

Přemostění břehů řeky Berounky.

Občané Hýskova prakticky od prvopočátků shlíželi na druhý břeh Berounky, který nebylo možné překonat jinak než objížďkou přes okolní obce.  Několik let vedení obce pracovalo na projektu cyklostezky s přemostěním, které se podařilo pomocí získané dotace zrealizovat. Nyní má Hýskov lávku, která spojuje břehy řeky a zároveň i cyklostezku, která vede z Nižbora až do Berouna.